Křišťálové lebky a superkvantový počítač.
V tomto článku bych vám ráda vysvětlila na jakém základě pracuje vesmír. a ráda bych vám představila první superkvantový počítač vytvořený během dob Atlantidy. Tvoří ho 12 křišťálových lebek a ta 13. ametystová je v síni Amenti v prostoru pod velkou pyramidou. Všechny dohromady tvoří první superkvantový počítač. Jeho přístupový bod je Incký zlatý disk.
Co je zlatý sluneční disk?
Zlatý sluneční disk je jedním z nejikoničtějších a nejzáhadnějších artefaktů incké civilizace. Předpokládá se, že to byl pevný zlatý kousek, jemně vyřezaný a ozdobený astronomickými a náboženskými symboly odrážejícími andský pohled na svět. Disk, popsaný jako kruhový objekt, představoval sílu Slunce, jeho světlo a jeho vitální energii pro existenci. Navíc, podle kronikářů, byl uctíván v Chrámu Slunce, nebo Qorikancha, v Cuscu, kde se říkalo, že vydává božskou energii, která spojovala kněze s bohy.
Popis a vlastnosti disku
Sluneční disk byl vyroben z čistého zlata, nejposvátnějšího kovu pro Inky, díky svému spojení se sluncem, bohem Inti. Jeho geometrický a symbolický design z něj udělal obřadní bohoslužebný nástroj používaný v rituálech k zajištění blahobytu lidu a přízně božstev. I když je jeho přesná velikost nejistá, zprávy naznačují, že byl dostatečně velký, aby zachytil světlo úsvitu a odrazil ho uvnitř svatyně a vytvořil mystickou atmosféru.
Kulturní význam v andské kultuře
Zlaté slunce Echenique nebylo jen náboženským ornamentem; představovalo spojení mezi Inky a vesmírem. V andské kultuře bylo slunce konečným ochráncem, zdrojem života a symbolem plodnosti. Inkové věřili, že Sluneční disk má moc sladit nebeské a suchozemské síly a zajistit tak prosperitu jejich říše. Jeho zmizení během španělského dobývání zanechalo kulturní a duchovní prázdnotu, čímž se Sluneční disk stal jedním z nejvyhledávanějších a nejuctívanějších pokladů dodnes.
Historie a objev
Původ disku a jeho umístění
Původ Zlatého slunečního disku pochází z počátků Incké říše. Podle legend byl tento artefakt dán bohy Manco Cápacovi a Mama Ocllo, mýtickým zakladatelům Tahuantinsuyo, jako symbol jejich božské autority vládnout. Disk se nachází v srdci Qorikanchy, nejposvátnějšího chrámu říše, a má centrální místo v náboženských obřadech. Během rovnodenností a slunovratů Disk odrážel sluneční světlo na oltář a znovu potvrdil jeho kosmický a náboženský význam.
Jak a kdy byl objeven
Příběh o objevu a zmizení Slunečního disku je naplněn tajemstvím. Po španělské invazi se říká, že inčtí kněží ukryli Disk na tajném místě, aby ho ochránili před vyrabováním. V průběhu staletí bylo učiněno mnoho pokusů o jeho lokalizaci, a zatímco několik expedic tvrdí, že našly stopy, místo pobytu disku zůstává záhadou.
Pro Inky nebyl Zlatý sluneční disk pouze materiálním symbolem, ale hmatatelnou reprezentací boha Intiho, slunečního božstva, které vládlo všem aspektům života. Disk byl vnímán jako kanál mezi smrtelníky a božskými silami. Věřilo se, že ti, kteří na ni hleděli nebo byli v její přítomnosti, obdrželi požehnání boha slunce, což zajistilo hojnou sklizeň, ochranu a prosperitu pro inckou civilizaci.
Teorie o jeho tvorbě a skrytých účelech
O účelu Slunečního disku se spekuluje po staletí. Některé teorie naznačují, že kromě své funkce náboženského objektu to mohlo být astronomické zařízení používané k měření času, slunovratů a rovnodenností. Další záhadné hypotézy naznačují, že Disk působil jako energetický portál schopný usměrňovat sluneční kosmické energie a přenášet je na zemi, aby zajistil harmonii a rovnováhu v říši Inků.
Kromě toho někteří věří, že Slunce Echenique bylo součástí většího artefaktu, který nikdy nebyl objeven, který podle mýtů měl nepředstavitelnou moc. To podnítilo přesvědčení, že jeho zmizení nebylo náhodou, ale bylo skryto inckými kněžími na tajném místě a čekalo, až bude znovu odhalen správný čas.
Slunce Echenique je mnohem víc než historický klenot; je to symbol, který překročil čas a stal se klíčovým kusem kulturního dědictví Peru. Od svého záhadného designu až po legendy, které ho obklopují, toto mistrovské dílo inckého zlatnictví skrývá tajemství civilizace, která uctívala slunce jako zdroj života a moci. Příběhy jeho původu, významu a konečného osudu podněcují představivost historiků, archeologů a milovníků mýtů po generace a vytvářejí mystickou atmosféru, která nadále uchvacuje všechny, kteří se odváží prozkoumat její tajemství.
Slunce Echenique v průběhu let představovalo daleko více než cenný objekt. Prolíná duchovní přesvědčení starověkých Inků, kteří viděli slunce jako všudypřítomné božstvo, které vládlo fyzickému i duchovnímu světu. Ale nejsou to jen historické zprávy, které udržují jeho legendu naživu, ale také četné teorie, které naznačují, že to může skrývat nepředstavitelné znalosti, které možná nikdy plně pochopíme.
Můžete si ho sami vyzkoušet. Fotografii jsem našla ve videu Cestovatele Martina Pávka a odkaz na video vám přiložím na konci článku. Vytiskněte si fotografii v barevném provedení a aktivujte počítač přiložením své ruky na zlatý disk. takto si počítač přečte vaše DNA a můžete mu zadat otázku, na kterou by jste si přáli znát odpověď.. Během několika hodin nebo i dnů vám vesmír zobrazí odpověď. Buď prostřednictvím článku nebo videa nebo jakékoliv informace, která vám příjde jakoby náhodou.
Nejlepší a nejpravdivější informace o křišťálových lebkách jsem našla na webu paní Ivony Antalii, které jsem si dovolila zkopírovat:
www.kliceksrdci.cz
Ivona Antalli
Má energie se ocitla v nějakém Atlantském chrámu kde bylo v kruhu na
sloupech umístěno 12 křišťálových lebek. Všechny lebky vypadaly stejně,
ale stejné nebyly. Jsou něco jako počítače plné informací a symbolů a já
vím, kde přesně která má být. Umím v nich číst. Vnímám, že kdyby byly
třeba jen dvě prohozené, tak by bylo zle. S lebkami jsem úzce
spolupracovala a na jejch naprogramování se podílela. Mimo jiné
sloužily i jako hvězdná brána do vyšších dimenzí. Díky tomu bylo možné
komunikovat např. s Galaktickou radou. V dobách Atlantidy existovala i
třináctá lebka, která byla ametystová a obsahovala veškerou moudrost a
vědění všech dvanácti lebek křišťálových. Nacházela se v jedné ze síní
Amenti v meziprostoru mezi naší a dutou Zemí. Spolu s lebkou, která
levitovala a zářila na podstavci uprostřed této uměle vytvořené
"jeskyně" se nacházel i létající talíř. Na povrchu tohoto talíře je
uprostřed místo na umístění ametystové lebky a její spojení s 12 lebkami
křišťálovými. Ty se s hlavní lebkou propojí pomocí dutých křišťálových
tyčí a tím dojde k přenosu informací. Vytvoří se obrovský panel světla,
který naši Zemi spojí se Síriem a navýší naše vibrace natolik, že se
někdy v budoucnu staneme sesterskou planetou vysokofrekvenčního Síria.
Stojím mezi lebkami a ony poznávají mou energii. Začínají se aktivovat.
Kolem mě vzniká světelný zářící sloup vedoucí snad do nekonečna směrem
vzhůru. Lebky spouští zážeh. Utváří se neskutečná energie a obrovský
panel světla mě silně vtahuje do sebe. Má energie proudí ohromující
silou směrem vzhůru. Vnímám nepředstavitelnou rychlost a přetlak v těle.
Letím světelným tunelem a míjím planety, Slunce, galaxie. Vidím hodně
obrovských planet podobných Jupiteru, také hodně planet s prstenci či
několika měsíci. Zastavuji se u něčeho, co vypadá jako planeta, ale spíš
je to hvězda, Slunce či nějaká světelná planeta. Je zářící. Splývám
zcela s ní i s jejími obyvateli. Má energie se sjednocuje se vším, co
potká cestou, včetně kosmické lodi, kde její obyvatele vnímám také jako
energii. Nevnímám žádný čas, prostor ani své tělo.
Ocitám
se nejspíš na chvíli u Akašských záznamů a vidím budoucnost. Dívám se
na naši planetu, která je od pólů po rovník zalívána zářícím zlatým
světlem.
Cítím, jak má energie splývá s energií celého
vesmíru a najednou vidím schody. Ty schody jsou kamenné sloupy ve
Stonehenge, které se mění v bránu. Jsem uprostřed a prolétávám stojícím
Stonehenge, krystalickou mřížkou a dále nějakou mlhovinou. Proletěla
mnou obrovská energie, která se snad nedá ani popsat. Polil mě takový
žár jako by mě zalilo tisíc sluncí. Celá jsem silně vibrovala. Byl ve
mně obrovský přetlak. Nevnímala jsem fyzické tělo, a přesto jsem v jeden
moment měla pocit, že mi tím přetlakem snad prasknou ušní bubínky.
Nějaký hlas mi říkal, abych se vrátila zpět...
I když jsem byla energií, přesto jsem vnímala, jak těžké je pro mě chtít se vrátit do fyzického těla. Tam kde jsem byla, bylo totiž moc krásně. Na okamžik jsem zahlédla mé tělo ležící na posteli a rozhodla se vrátit.
Když jsem procitla tak to byl obrovský šok. Měla jsem pocit, že jsem
byla mimo tělo tak tři minuty a při pohledu na hodiny jsem zjistila, že
jsem byla odpoutaná tři hodiny našeho času. Připadala jsem si jako úplně
někdo jiný. S úžasem jsem si prohlížela své tělo a nemohla pochopit, že
mám na sobě nějakou hmotu. Podívala jsem se do zrcadla a měla pocit, že
se na mě dívá někdo jiný. V ten okamžik jsem ani nepociťovala žádnou
minulost.
Neuvěřitelně jsem se rozhlížela kolem sebe a nechápala
tuto realitu. Zvídavě jsem prstem šťouchla do zdi a začala se hlasitě
smát. Přišlo mi vtipné, že je tady hmota, že jsou tu zdi, stůl, židle.
Dloubala jsem i do sebe a smála se tomu, že mám na sobě kůži, maso,
kosti. Začala jsem vnímat své fyzické tělo. Přišlo mi neskutečné a hodně
vtipné, že se potím, že cokoli vylučuji, že přijímám potravu. Celý den
jsem si připadala jako malé dítě, které začíná poznávat okolí. Všechno
tady mi přišlo naprosto neuvěřitelné a legrační. Téměř celým dnem jsem
se prosmála a užívala si ty zvláštní věci tady všude. Postupně si to
začalo sedat a já se začala více vracet do svého fyzického těla.
Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz